2. Kapitola

15. října 2010 v 15:20 | AndyAlice
Christine
Myslela jsem, že to nevydržím. Bylo to, jako kdyby mě bodaly tisíce jehliček. Zabodávaly se do mě pohledy všech Cullenových. Nikdo nemluvil. Kdyby za mnou nestála Alice, otočím se a uteču. Ale nemohla jsem. Najednou jsem se uklidnila. Ten strach někde uvnitř pořád byl, ale klid, o který jsem nepožádala a který neměl důvod, ho tlačil pryč. Byla to otrava, ale naštvaná jsem mohla být až potom. Udělal to Jasper.
"Jaspere, nehrabej se jí v hlavě. Kdo by nebyl vyděšený, když je v místnosti plné upírů?" Edward se odmlčel a pak pokračoval. "Upíři se nepočítaj, Bello." Pousmála jsem se. Ten klid, co tlačil pryč strach, už jsem necítila. Ale přesto jsem byla klidná a uvolněná. Tentokrát dobrovolně. Konečně jsem se mohla podívat všem do očí.

Emmett
To snad ne. Ona se vrátila. To je pěkný, takže tahle slečinka bude moje nová sestřička? No nic, aspoň si bude z koho dělat legraci, všichni už mě tu až moc znají. Edward se na mě dívá, sakra, že mě slyšel! Jenom klid, Emme, nádech výdech. A teď mě něco napadlo!
"Christine, máš odvahu. Už zase v domě plným upírů? Edward asi čeká na křik a útěk. Neuděláme mu radost? Jenom poodběhni a hned se vrať." Sakra, Edward zavrčel. Možná jsem to neměl říkat.
"A proč mu neuděláš radost ty, Emmette? Mohl bys třeba křičet a utíkat ty." No jasně drzá jako opice. Co to? Proč ležím na zemi? Podíval jsem se okolo. Edward. Skočím po něm a dám mu za vyučenou.
Edward uhnul. Zkusím to znovu. Zase. No co to je? Podívám se na Alice. No jistě, soustředěná jako nikdy. A Edward si určitě čte, co udělám.
"Alice, to není fér!"
"To ty taky ne."
Teď jsem se naštval. Ten trik už jsem znal. Náhlý rozhodnutí.
Ne, to nebude fungovat. Prostě mu to vrátím, až Alice vypadne.
"Alice, kde je Bella? Nehrabe se ti zase v šatně?" Zlatá Bella, během bitky se tiše vypařila.
"Už zase? Bello!" Tak, Alice by byla. Teď je na řadě Edward. Skočil jsem po něm a už jsme se váleli na zemi. Vrčel tak, že to snad bylo slyšet až ve Forks, ale co. Koneckonců, Christina by měla vědět, s kým si nezačínat.

Esmé
Ti dva se už zase perou! Je vidět, že Emmetta už nebavilo prohrávat jenom proto, že si Edward s Alice tak perfektně přihrávají.
Emmett po Edwardovi skočil a už se válejí na zemi. Emmett má výhodu, Edwardovi se nedaří. Podívala jsem se na Carlislea. Najednou vypadal překvapeně. Podívala jsem se zpátky na ty dva, ale viděla jsem jenom klubko, kde nebylo pořádně rozpoznat, kdo je kdo. Po chvíli se uklidnili. Spadla mi brada - Edward držel Emmettovi ruce za zády a cenil na něj zuby, které nebyly daleko od Emmettova krku.

Alice
Emmett mi říkal, že se mi Bella hrabe v šatně. Po schodech jsem skoro doslova vyletěla a vrazila do šatny. Bella nikde. Už zase mě napálil! Seběhla jsem dolů, ale o všechno jsem přišla. Edward držel Emmovi ruce za zády a zuby měl skoro přiložené k Emmettovu krku.
"Kluci, to jste nemohli počkat? O všechno jsem přišla!" Nebyla jsem rozzlobená, ale hodně zklamaná. "Kdy se zase poperete? Koneckonců, Emmett většinou provokuje mě, Bellu a Jazze!"

Christine
Tak tohle se ve škole nevidí. Edward porazil Emmetta v souboji jeden na jednoho, ale až potom, co se Emmett zbavil Alice, která přihrávala Edwardovi. Měla jsem co dělat, abych jim nezatleskala. Pohybovali se tak rychle, že jsem z toho nic moc neměla, ale i tak to bylo neuvěřitelné.
"Christine, nevím, jestli mám věnovat pozornost tvému překvapení nebo tvému pobavení." Jasper se zasmál. "Tohle tady vážně nevidíš každý den, ikdyž u Emmetta jeden nikdy neví. Edward se mu s oblibou hrabe v hlavě, už proto, že se tam prý skoro vždycky najde něco vtipného."
"Oprava, Jaspere. Nepotřebuju číst jeho myšlenky, abych se musel přemáhat a nesmál se. Emmett je sám o sobě neuvěřitelně vtipný. A neumí se prát." Edward zručně uhnul před Emmettovým výpadem. "No tak, Emmette, máme tu návštěvu! Chovej se pro změnu slušně, jestli to umíš."

Emmett
Edward si myslí, že když tu máme návštěvu, tak po něm nevyrazím při každé možné příležitosti, ale to se plete. Já nechci slyšet Esmé, jak se ptá, jestli umíme i něco jinýho, než se prát. Hele, Bella je zpátky a už se lepí na Edwarda.
"Edwarde, co mám potom dělat já? Emmetta tu asi přepere už i Christina, ne?" Bella je vážně takový obří, bledý a neuvěřitelně krásný klíště! No jéje, to jsem si zase něco myslel. Vždyť já tu mám Rose a Edward se mi určitě zase hrabe v hlavě!
"Emmette, já se ti hrabu v hlavě skoro pořád, tak nedělej překvapenýho. A nech si zajít chuť, jo?" Sakra, to radši příště vynechám pravdivý myšlenky a budu si myslet, že je Bella černoška, je ošklivá a malinká. Sakra, zase mě slyšel. Tady jeden nemá ani svobodu názoru.
"Až budeš myslet na něco jinýho, Emmette, budeš tu mít tu svoji svobodu. Tak to zkus. Přemýšlej třeba o tom, jak plánuješ uklidit u mě. Ty cédéčka jsi mi úplně rozhrabal a já teď nemůžu najít svoje oblíbený." No jistě, Edí měl v pokojíčku vyrovnaný cédéčka a já si chtěl půjčit jedno moc dobrý. Jen jsem ho vytáhnul a je tam najednou bordel. No dobře, nemoh jsem ho v tom jeho systému najít, tak jsem to trošku rozhrabal, ale Edwardíček je šikovnej a umí si to srovnat sám, ne?
"Emmette, zkoušel jsi už nemyslet? Hodně by mi to pomohlo!" Á, pán je zase vtipnej.

Christine
"Alice, to je normální? Že Emmett nic nedělá a Edward do něho pořád něco hučí?" Nebo se mu hrabe v hlavě a teď nejspíš i mě. Protiva jeden.
"To víš, Edwarda hrozně baví se všem hrabat v hlavě. Zkus co nejmíň myslet a dá ti pokoj." Alice i já jsme se začaly hrozně smát.
"Dámy, já vás slyším. Christino, ty by sis s Emmem rozuměla, oba jste neuvěřitelně drzí, když už ne nahlas, tak aspoň v hlavě!
"Někdo nám tu vstal špatnou nohou z křesla, Edwarde?" Těžko jsem mohla říct z postele, když nikdo v tomhle domě nespal. Edward se začal smát.
"No, co je špatná noha? Jelikož Emmett mě vyprovokoval už někdy ve čtyři a já vyskočil na obě naráz." Zasmála jsem se. No tak to nevím, proč má tak špatnou náladu. Podívala jsem se na Emmetta a něco mě napadlo.
Edwarde, znáš tenhle? Bylo to divný, ale nemohla jsem si pomoct. Když už si Edward dělá srandu ze mě, vrátím mu to. Kterou tepnu nemůže překousnout žádný upír?
"Dopravní, Christino. To je tak starý. Něco nového nemáš?"
Zamyslela jsem se. Vlkodlak stojí před sídlem upírů. "Pojďte bojovat!" "Pošleme 5 upírů." Vlkodlak přijme. Vyjde 5 upírů. Vlkodlak je odvede za kopec. Hodinu se ozývá boj a vlk vyleze zpoza kopce. "A víc by nebylo?" Pošlou tedy deset upírů. Všechno se opakuje. " A víc vás tam není? Začínám se nudit." Na kopec se vyplazí přeživší upír a zakřičí: "Neposlouchejte ho. Jsou tam dva!" Edward se začal smát.
"Dva? Dva vlci by nezvládli ani jednoho z nás, Christino." Ha jsem vítěz. Ale ještě jsem neskončila. Edwarde, kolik upírů se vejde do jedné rakve?
"Když už tak do urny, Christino." Teď jsem se musela smát já. Edwarde, počkej, já tě dostanu. Ale ne dneska. Připrav si něco novýho, jo?
"Dobře. Ale zase vyhraju. Dobrých 100 let jsem strávil v jednom domě s Emmettem."
Alice se zatvářila nadmíru uraženě a Emmett taky. Rose a ostatní na nás koukali jako na pitomce.
"To nic. Jenom malá přestřelka. Edward dělá cvoka ze mě a já z něj cvoka dělat nesmím? Emmett by se mohl o svoji oběť na jeden den podělit." Emmett se zasmál.
"Christino, sežeň si svýho cvoka. Z Edwarda si dělám srandu já." Ale notak, Emmette, poděl se. No co, budu provokovat někdy jindy někoho jinýho.
"Dobrý nápad Christino. Na Emma stejně nemáš."
"Edwarde, vážně? Nebyla bych si tím tak jistá. Ale nebudu se hádat nebo přijdu k úhoně. Ráda bych aspoň odmaturovala. Vydržte ještě pár měsíců, jo? Pak budeme vyrovnaní." Ještě, že jsem se nasnídala. Bylo by mi divný jíst v domě plném upírů. Alice se na mě dívala se zaujatým pohledem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.