3. Kapitola

20. října 2010 v 20:57 | AndyAlice
Najednou se její pohled rozostřil. Opěradlo pohovky, o které se opírala, teď tiskla neuvěřitelnou silou. Jasper u ní byl během několika vteřin a uvolnil její stisk.
"Co jsi viděla, Alice?" Alice zaostřila na mě a pak na Jaspera.
"Něco se blíží, ale není to nebezpečné. Dneska bude bouřka. Nepůjdeme si zahrát?" Emmett se usmál a většina ostatních ho napodobila.
"Zase budeme mít rozhodčího, Esmé. Jsi spokojená? Zase podle pravidel." Emmett se zasmál a já taky.
"Emmette, nemyslím si, že bych něco zaznamenala. Ale jestli vám to pomůže."
Alice si poskočila radostí.
"Ale musíme jít zase až večer. Ještě že jsem na všechno myslela, že, Christino?" Ano, Alice vážně myslela na budoucnost. Občas až moc.

Den mi uběhl jako voda, ani nevím jak. Ukázali mi Edwardovu oblíbenou louku a poznala jsem dům tak, že bych ho teď prošla i poslepu. Ten den je pro mě nezapomenutelný. Edward, Bella, Rose a Emmett na louku běželi, ostatní se naskládali do džípu. Alice mi pomohla s pásem. Na louce jsme byli celkem brzo. Edward a Emmett si nejspíš házeli míček, ale bylo to tak rychlé, že to nešlo rozpoznat. Rose a Bella si potěžkávaly pálky, ikdyž jim to asi k ničemu nebude.
"Konečně. Na pálce jsou Edward, Rose, Carlisle a Esmé. Bella, Alice, Jasper a já jsme na metách." Emmett rozdával povely. Všichni se okamžitě seskupili podle pokynů. Sledovala jsem hru. Místo hry jsme měla rozmazané fleky a při každém úderů pálky, chycení míčku nebo srážce někoho z hráčů s někým dalším se ozvala obrovská rána. Zamyslela jsem se, jaké by to bylo, moci teď obíhat mety s nimi. Ze zamyšlení mě vytrhl křik.
"Jo. Zase my. Edwarde, Bella ti teda dává." Všichni přicházeli ke mně. Takže Bellin tým vyhrál. Asi to ostatním docela vytmavili. Zavíraly se mi oči.
"Ještě jednu hru?"
Emmett vážně rád vyhrával. Klidně bych ještě jednu hru vydržela, ale Edward se ukázal jako spolehlivý, pokud šlo o to, jak mi je. Byl zvyklý, strávil hodně času tím, že pečoval o Bellu, když byla člověk.
"Ne, Emmette. Je unavená. Možná pak, ale nemyslím, že ji necháme v domě samotnou." Edward, Alice a Jasper se mnou odcházeli k džípu, když se Alice zastavila.
"Cítíte to?" Všichni ztuhli. Alice mě vzala kolem ramen, ale všichni zůstali klidní. "Není nebezpečný." Dívala jsem se na ni jako na cvoka. Vážně někdo přichází? Nebo něco?
"Klid, Alice. Je zoufalý. Nelíbí se mu zabíjet lidi. Slyšel nás hrát a jde se podívat." Edward zaostřil k lesu. Mezi stromy někdo stál. Zvedl ruce a vyšel na louku. Carlisle se pousmál.
"Jsem Jason. Slyšel jsem vás hrát a přišel jsem se podívat. Už dlouho jsem nenarazil na nikoho svého druhu." Byl nádherný. Měl mírně šikmé oči a jeho vlasy byly černé jako uhel. Nebyl moc vysoký, mohl mít tak metr sedmdesát. Ten kontrast vlasů se sněhově bílou kůži byl neuvěřitelný. Ale pak jsem se mu podívala do očí. Nebyly zářivé jako oči novorozeného, ale byly červené.
"Nikdy jsem se neusadil. Přišel jsem z jihu, proměnili mě kvůli válkám." Jasper zpozorněl. Sám byl kdysi na jihu a trénoval novorozené. "Proměnili mě, když mi bylo sedmnáct. Je to osm let. Podařilo se mi utéct. Nelíbí se mi zabíjet, abych byl sám silný. Před dvěma lety jsem potkal dva upíry. Sami pili lidskou krev, ale řekli mi, že existují i upíři, kteří pijí krev zvířecí. Prý je poznám podle toho, že mají zlaté oči. Řekli mi, ať jdu k Seattlu. Nejdříve jsem zkoušel sám pít zvířecí krev, ale neodolal jsem té lidské. Tak jsem se rozhodl najít ty, kteří ji nepijí." Zaostřil na Carlislea a pak na všechny ostatní. U mě se zastavil. "Vidím, že jsem vás našel. Ale ta blondýna vzadu. Není upír. Co tu dělá?" Alice vedle mě se nahrbila. Emmett, Jasper a Esmé udělali to samé. Rosalie, Carlisle a Edward zůstali nehybní.
"Ona bude jednou z nás. Carlisle, on vážně chce žít jinak. Možná bychom se mohli pokusit ho mezi sebe přijmout." Edward to musel vědět. Jason udělal pár kroků vpřed.
"Nemám až takovou žízeň. Ovládnu se." Pousmál se a přišel až ke mně. "Voní nádherně. Má takovou zvláštní vůni. Voní jako čerstvé jehličí, jako levandule. Má nádhernou, přírodní vůni. Jsem drzý, že? Ani jsem nečekal a už tu očichávám maskota, nebo kdo to vlastně je." Carlisle, Esmé a ostatní přišli k nám. Emmett se zasmál a Rose se na něj nabroušeně podívala.
"Já jsem Carlisle. Tohle je Esmé. Tihle dva jsou Rosalie a Emmett. Jasper ovládá a cítí emoce a Alice vidí budoucnost a rozhodnutí. Změní se rozhodnutí, změní se i budoucnost. Edward čte myšlenky a Bella nás může ochránit proti útokům. A ta dívka, to je Christina. Je ze Seattlu, ale brzo bude patřit mezi nás." Carlisle nás všechny představil a řekl naše schopnosti.
"No, já nevím o tom, že bych měl schopnost. Doteď jsem neslyšel, že je něco takového vůbec možné." Naklonil hlavu ke straně a zadíval se na mě. "Ona mě ale vážně přitahuje." Otřásla jsem se.
"Vím, jak to myslíš. I Bella mě přitahovala, když byla ještě člověk. Cítil jsem se stejně." Jason na Edwarda vyvalil oči.
"Jak jsi to vydržel?"
"Nebylo to lehké. Ale časem jsem se dokázal velmi dobře ovládat. Byl jsem velmi opatrný, ale dokázal jsem se jí dotýkat. Vzpomínáš, Bells? Opatrně a jenom chvilku." Zasmál se a Bella taky.
" A já nikdy neměla dost. Pro nás oba to bylo nové a ty jsi se tak bál, abys mi neublížil. Když jsi mě chtěl políbit poprvé, skončil jsi rozpláclý na zdi, jak ses snažil mi neublížit." Bella najednou stála u Edwarda a on ji objímal kolem pasu.
"Třeba se jednou dokážu taky takhle ovládat. Myslím, že když všechno ví, nebude moc tajemství." Jason udělal pár kroků zpátky.
"Asi se vrátíme domů. Někteří z nás poběží, tak můžeš s námi." Carlisle, Rosalie, Jason, Emmett, Esmé a Bella zmizeli v lese. My jsme nastoupili do džípu. Cesta byla rychlá a tichá. Vstoupili jsme do obýváku a všichni tam už byli. Alice mě odvedla nahoru. Otevřela dveře svého pokoje. Překvapilo mě, jak prostorný její pokoj je, ale nějak moc jsem se tím nezabývala. Nedělala cavyky, ale věděla, že tam budu často. V rohu jejího pokoje byla úplně obyčejná dřevěná postel.
"Díky." Alice odešla. Dobrou půlhodinu jsem ležela po tmě, když někdo zaklepal.
"Co potřebuješ, Alice?" Dveře se otevřely a stál tam Jason. Překvapil mě.
"Neruším? Jenom jsem se chtěl na něco zeptat." Vyvalila jsem oči. Ovládal se dobře, tak jsem ho nechala. A tolik se mi líbil, ikdyž zlaté oči by mu slušely víc. "Jenom jsem se chtěl na chvilku vzdálit od ostatních."
"Ne, nerušíš. Vlastně jsem zrovna přemýšlela. Stejně hned tak neusnu." Jason se zatvářil nechápavě. "Napadlo mě, jestli je mi souzeno taky si projít peklem, než se proměním. Vyprávěli ti to, ne?" Jason se zasmál.
"Jo, to mi říkali. Taneční studio, Volterra, novorození a pak zase Volturiovi. Nemyslím, že ty to budeš mít tak zlé. Ale možná podobné. Možná e taky zamiluješ od upíra. Edward mi říkal něco o tvých myšlenkách." Celý Edward.
"A co říkal?" Vlastně jsem to už věděla.
"Že prý jsi byla překvapená. Málokterý upír sám vyhledá pomoc, ne?" Začala jsem usínat. Ráno jsem se probudila zmatená. Podívala jsem se ke dveřím.

"Dobré ráno. Není na tebe trošku brzo? Je sotva šest." Alice přitančila s tácem.
"Ani ne. Dneska jedu zase domů, že? Kdo si zahraje na taxikáře tentokrát?" Alice se zašklebila.
"Edward je rozhodnutý vyvětrat svoje Volvo. Takže Edward tě odveze. Víš, myslím, že jsem dostala nápad ohledně tvojí proměny. Už ti bude osmnáct a možná by tě nechali bydlet s kamarádkou a dodělat školu tady. Myslím, že to nebude tak těžké." Měla pravdu. Máma už se mě několikrát ptala, jestli nechci vlastní byt. Další den mi utekl jako voda. Bylo asi pět hodin, když Edward zastavil před naším domem. Vystoupila jsem a on raději zase odjel. Otevřela jsem dveře.
"Jsem doma!" Máma vystřelila na chodbu.
"Ahoj, jak sis užila víkend?" Celá máma. Povyprávěla jsem jí to, co jsem mohla a pak jsem přešla k věci.
"Víš, chtěla bych dodělat školu ve Forks. je duben a mě už bude osmnáct. Maturitu bych dodělala tam a bydlela bych u kamarádky." Máma se na mě divně podívala.
"A vážně je to kamarádka?" Povzdychla jsem si. Nevěřila mi.
"Velká rodina. Ale jo, jde mi o tu kamarádku. Tak můžu? Prosím!" Máma se zamračila.
"No, myslím, že to neuškodí. Ale kdo je to?" Sakra. Sakra, sakra, sakra. Co mám říct?
"Jmenuje se Elizabeth Countová. Tu neznáš." Uf, to bylo o fous. A nebylo to ani tak složité.
"Tak dobře. myslím, že když nebude mít nic proti táta ani její rodiče, půjde to." Skočila jsem jí kolem krku.
"Díky, mami. Jejím rodičům to nevadí a táta to povolí, když jsi souhlasila ty!" Máma mě začala odstrkovat.
"Uškrtíš mě!" Udělala jsem psí oči a vysunula jsem spodní ret.
"Promiň. Půjdu si lehnout, jsem unavená." Vyšla jsem po schodech a hodila jsem tašku za dveře svého pokoje. Osprchovala jsem se a pak jsem přešla chodbu a otevřel dveře.
"Elizabeth Countová, jo?" Alice seděla v křesle a čekala na mě.
"Měla jsem snad říct, že se jmenuje Alice Cullen, má šest sourozenců a je adoptovaná? Myslím, že to by mě poslali spíš do blázince než do Forks." Lehla jsem si a Alice se zastavila u okna.
"Než odejdu, Christino, zítra tě vyzvednu s Jasperem a Jasonem." Pak vyskočila z okna a já jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.